Levný steadycam

Asi před dvěma roky jsem se konečně rozhodl koupit si vlastní videokameru. Jako amatéra mne samozřejmě v první řadě zajímala cena, a po zvolení cenové relace dostupné mé peněžence jsem nakonec zvolil kameru Panasonic NV-GS17 a spokojeně jsem kráčel domů. Po prvních natáčeních jsem byl s kamerou spokojen, jediné co mi trošku vadilo, bylo že při špatných světelných podmínkách byl obraz trochu zrnitý, ale pro natáčení rodinné dovolené mi kamera v podstatě vyhovovala. Ovšem s jídlem roste chuť a po nějaké době jsem začal vnímat i nedostatky optického stabilizátoru této "levné" kamery. Jelikož se jedná o stabilizátor elektronický, zjistil jsem, že chování je při "švenglování" poněkud zvláštní. V podstatě jsem nabyl dojem, že software kamery se chová tak, že si jaksi namapuje snímaný záběr a ten udržuje ve virtuálním zorném poli kamery bez ohledu jak se kamera třese. Potud v pořádku. Problém nastal ve chvíli kdy s kamerou začnete sledovat pohybující se objekt. Kamera se chová, jako by pozadí chtěla udržet statické, po chvíli však jakoby pochopila že sledujete objekt a pozadí poskočí. Toto se neustále opakuje a obraz je ve výsledku lehce trhaný. Efekt se navíc zesiluje čím víc je záběr nazoomován. Vše se dá samozřejmě odstranit vypnutím stabilizátoru, pak je ovšem problém s třesoucí se rukou.
Z počátku jsem byl vším dost rozladěn, ale pak jsem začal pátrat po internetu a nalezl jsem zařízení zvané steadycam. Jedná se v podstatě o zařízení, které brání roztřesení kamery. Profesionální steadycam může stát i několik desítek až stovek tisíc korun, já jsem však nalezl na japonských stránkách fotografie zařízení které mne velice zaujalo. Vzhledem k tomu, že na našem trhu jsem nic podobného nenašel a objednávka z Japonska by byla dost problematická, rozhodl jsem se zařízení si vyrobit z dostupných materiálů sám. Práce mi zabrala jedno odpoledne, vystačil jsem jen s pilkou na železo, pilníkem a vrtačkou. S materiálem jsem se vešel do 500,- Kč.
Jako materiál jsem použil hliníkový u profil, hliníkovou tyč, rukojeti na jízdní kolo, na spoje šrouby s křídlatými maticemi a trochu olova na vylití spodní rukojeti.

Výsledek je takovýto:

V tomto nastavení se dá natáčet hlavně za chůze, kdy kameru držíme za rukojeť hned pod kamerou. Spodní rukojeť (ležící na snímku na zemi) je vylitá olovem a funguje jako protizávaží kamery. Při chůzi je dobré jít poněkud s pokrčenými koleny a chce to trochu cviku, ovšem výsledek je lepší než s jakýmikoli stabilizátory přímo v kameře. Jsem sice amatér, nale dovoluji si tvrdit, že takovéto stabilizace nedosáhnou ani profesionální kamery. S kamerou jsem zkoušel i běhat, chodit po schodech, chodit v nerovném terénu a výsledky byly vynikající.









Další nastavení:

Jistě všichni znáte záběry těsně nad zemí. Myslím že k tomuhle není co dodat. Snad jen, zkoušeli jste někdy natáčet třeba štěně nebo kotě v trávě???

















Přes rameno nebo stativ...





















Další možnosti již nechám na vás. Každopádně mě se tento malý "nesmysl" osvědčil, a je to skutečně za málo peněz hodně muziky.