Snad každý kdo byl někdy šnorchlovat zatoužil si sem tam něco pod vodou vyfotit nebo natočit. Nejsem vyjímkou a tak jsem začal pátrat po vodotěsných pouzdrech. Samozřejmě mne čekalo nemilé překvapení, když jsem zjistil, že kus gumy a plastu je ve skutečnosti dražší než můj fotoťák nebo kamera. Jak je mým zvykem, pátral jsem po internetu po levných alternativách, a po nějaké době jsem narazil na vodotěsná pouzdra AQUAPAC. Na první pohled budily pouzdra nedůvěru, ale po přečtení dvou recenzí a skutečnosti, že cena zdaleka nepřesáhne 1000,- Kč jsem se rozhodl. Za nějakých 600,- korun jsem pořídil trochu větší pouzdro na fotoaparát, do kterého se pohodlně vejde i menší videokamera. Po týdnu jsem zabalil batoh a hurá na Krétu.
První noc jsem ani nemohl dospat, ploutve, šnorchl, pouzdro i foťák jsem měl připravené a jen trochu povylezlo sluníčko, hurá na útesy. Pečlivě jsem uzavřel foťák do pouzdra a šup pod vodu. A byl jsem mile překvapen - pouzdro skutečné těsní! Zapnu foťák a problém. Tlak vody i v půl metru hloubky stačí na to, aby zabránil vysunutí objektivu. Fotoaparát jsem tady zapnul nad hladinou a zpět pod vodu. Teď už se zdá vše v pořádku, tak jsem skoro hodinu fotil jako o život. Měl jsem dost štěstí na všelijakou tu mořskou havěť. O to horší bylo zjištění na břehu. Ani jedna fotka se nepovedla. Častečně za to mohl tlak vody působící na objektiv, ale největší problém způsobuje materiál pouzdra, který není možné ani při sebevětší snaze udržet napnutý rovně a lom světla na rozhraní vody a vzduchu každou fotku pokroutí jako zrcadlo na Petříně. Několikrát jsem opakoval pokus i s videokamerou, ale výsledek byl stejný. No musím uznat, že jsem si za 600,- korun koupil vlastně jen igelitový pytlík s patentním závěrem a závěsem na krk.
Pouzdro je ve skutečnosti použitelné pouze jako drahá vodotěsná kabelka. U potápěčů určitě své uplatnění najde: na mapy, pocket (pokud mu tlak vody nezničí display), ale účel udávaný výrobcem to nesplní ani v nejmenším.
Problém jsem nakonec samozřejmě vyřešil, ale vzhledem k ceně za kus igelitu můžu všem vřele doporučit aby toto pouzdro nekupovali. Pokud už jste však udělali stejnou chybu jako já, stačí provést následující:
Sežeňte si někde plastovou lahev, do jejíhož hrdla se vejde objektiv kamery, nebo fotoaparátu, který chcete používat. Mně se osvědčila lahev od mléka (ovšem řeckého). V našich krajinách by se mohla použít třeba lahev od 5-ti litrového oleje, nebo podobná. Uřízněte hrdlo v takové délce, aby se do něho pohodlně schoval celý objektiv a radši aspoň 1 cm navíc. Do víčka potom vyřízněte díru o velikosti vnitřního obvodu hrdla. Pečlivě zabruste všechny ostré hrany, aby později nedošlo k poškození pouzdra. Potom vložte odříznuté hrdlo do pouzdra do míst, kde se jinak nachází objektiv a zvenku velmi opatrně našroubujte víčko. Je důležité postupovat opatrně a dotahovat tak, aby nedošlo k protržení pouzdra. Zároveň je nutné dbát na to, aby pouzdro zůstalo přes hrdlo maximálně napnuté. Při vkládání kamery nebo fotoaparátu pak stačí vložit objektiv do takto vzniklé "komory". Tlak vody pak nebrání pohybu objektivu a materiál je vždy dokonale napnutý. Ještě je vhodné přístroj zvenku pouzdra zajistit gumou nebo páskou.
Po této úpravě jsem s focením ani filmováním neměl žádné problémy, jen mě poněkud zarazilo, že patentovaná věc, zakoupená v potápěčských potřebách je bez této úpravy nepoužitelná.
Pro úplnost přidávám foto upraveného pouzdra:
Asi před dvěma roky jsem se konečně rozhodl koupit si vlastní videokameru. Jako amatéra mne samozřejmě v první řadě zajímala cena, a po zvolení cenové relace dostupné mé peněžence jsem nakonec zvolil kameru Panasonic NV-GS17 a spokojeně jsem kráčel domů. Po prvních natáčeních jsem byl s kamerou spokojen, jediné co mi trošku vadilo, bylo že při špatných světelných podmínkách byl obraz trochu zrnitý, ale pro natáčení rodinné dovolené mi kamera v podstatě vyhovovala. Ovšem s jídlem roste chuť a po nějaké době jsem začal vnímat i nedostatky optického stabilizátoru této "levné" kamery. Jelikož se jedná o stabilizátor elektronický, zjistil jsem, že chování je při "švenglování" poněkud zvláštní. V podstatě jsem nabyl dojem, že software kamery se chová tak, že si jaksi namapuje snímaný záběr a ten udržuje ve virtuálním zorném poli kamery bez ohledu jak se kamera třese. Potud v pořádku. Problém nastal ve chvíli kdy s kamerou začnete sledovat pohybující se objekt. Kamera se chová, jako by pozadí chtěla udržet statické, po chvíli však jakoby pochopila že sledujete objekt a pozadí poskočí. Toto se neustále opakuje a obraz je ve výsledku lehce trhaný. Efekt se navíc zesiluje čím víc je záběr nazoomován. Vše se dá samozřejmě odstranit vypnutím stabilizátoru, pak je ovšem problém s třesoucí se rukou.
Z počátku jsem byl vším dost rozladěn, ale pak jsem začal pátrat po internetu a nalezl jsem zařízení zvané steadycam. Jedná se v podstatě o zařízení, které brání roztřesení kamery. Profesionální steadycam může stát i několik desítek až stovek tisíc korun, já jsem však nalezl na japonských stránkách fotografie zařízení které mne velice zaujalo. Vzhledem k tomu, že na našem trhu jsem nic podobného nenašel a objednávka z Japonska by byla dost problematická, rozhodl jsem se zařízení si vyrobit z dostupných materiálů sám. Práce mi zabrala jedno odpoledne, vystačil jsem jen s pilkou na železo, pilníkem a vrtačkou. S materiálem jsem se vešel do 500,- Kč.
Jako materiál jsem použil hliníkový u profil, hliníkovou tyč, rukojeti na jízdní kolo, na spoje šrouby s křídlatými maticemi a trochu olova na vylití spodní rukojeti.
Výsledek je takovýto:
V tomto nastavení se dá natáčet hlavně za chůze, kdy kameru držíme za rukojeť hned pod kamerou. Spodní rukojeť (ležící na snímku na zemi) je vylitá olovem a funguje jako protizávaží kamery. Při chůzi je dobré jít poněkud s pokrčenými koleny a chce to trochu cviku, ovšem výsledek je lepší než s jakýmikoli stabilizátory přímo v kameře. Jsem sice amatér, nale dovoluji si tvrdit, že takovéto stabilizace nedosáhnou ani profesionální kamery. S kamerou jsem zkoušel i běhat, chodit po schodech, chodit v nerovném terénu a výsledky byly vynikající.Další nastavení:
Jistě všichni znáte záběry těsně nad zemí. Myslím že k tomuhle není co dodat. Snad jen, zkoušeli jste někdy natáčet třeba štěně nebo kotě v trávě???Přes rameno nebo stativ...
Další možnosti již nechám na vás. Každopádně mě se tento malý "nesmysl" osvědčil, a je to skutečně za málo peněz hodně muziky.
